Jdi na obsah Jdi na menu
 


[12] Pohled z okna do ponurého světa

Po podívání se z okna
sklíčenost mě pevně svazuje.
Všude chaos, lidská vina
a temnota nás obklopuje. 

Zima se sem zas a znovu blíží.
Kam nám to tak náhle bezcitně uteklo?
To období, kdy nás nic netíží,
říká se mu léto. Nechci tohle peklo!
 
Všichni mají pořád sklopené úst koutky,
každý z nás zdá se býti zdrcený depresí.
Chodíme bez duše jak bezcitné loutky,
pereme se těžce se svou skrytou agresí.
 
Nezbývá mi bohužel nic jiného,
než každoročně jenom dlouze přečkávat
tuhle dobu plnou mrazu bílého
a letní vzpomínky v hlavě si přehrávat.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář